Novodobá historie českého školství v Husovicích se datuje od ledna 1874. Do té doby husovické děti docházely do škol v sousedních čtvrtích , nejvíce do katolické školy v Zábrdovicích. V roce 1873 se husovičtí radní rozhodli otevřít od následujícího roku českou jednoletou trojtřídku. Škola byla umístěna v budově bývalého hostince na Cacovické ulici č.6 (tato budova dnes slouží jako školní družina). Toto zařízení mělo k dispozici pouze dvě učebny pro 350 žáků.
V roce 1891 bylo zřízeno deset oddělených tříd, pět chlapeckých a pět dívčích. O čtyři roky později bylo toto školské zařízení s českým vyučovacím jazykem přemístěno na Palackého ulici (dnes Dukelská?) a na Cacovické byla otevřena německá škola. Obě školy dostávaly finanční podporu od husovické radnice.
Na počátku 20.století přestala škola na Palackého dostačovat pro velký počet husovických žáků. Radnice se tedy rozhodla pro výstavbu další školní budovy na náměstí Komenského, dnes náměstí republiky č.10. Ta byla otevřena v roce 1902.
Do nové školy docházel jako žák v letech 1913 - 1916 později známý český básník František Halas, rodák z Husovic.
Po vzniku Československé republiky byly všechny tři školní v Husovicích sloučeny v jedno školské zařízení. Sjednocené školské zařízení bylo české, děti používající německý jazyk ale na škole zůstaly , němčina se vyučovala jako nepovinný jazyk. Samostatná obecná smíšená škola byla slavnostně otevřena 21.září 1919. Nastoupilo do ní více než 400 žáků. Škola zajišťovala pro své žáky vedle výuky i péči o jejich zdravotní stav a vyvíjela rovněž charitativní činnost pro nejchudší děti. Zajišťovala jim stravování, šatstvo, boty, učebnice.
Na podzim 1938 byla školní budova dána k dispozici armádě pro její potřeby při mobilizaci. Vyučování bylo obnoveno až 6.října. Do činnosti školy v březnu 1939 zasáhly protektorátní úřady. Odstranily vše, co připomínalo první republiku , včetně státních symbolů. Problematický byl zejména školní rok 1944 / 1945. Koncem dubna 1945 muselo být vyučování přerušeno kvůli leteckým poplachům. Budova na Cacovické ulici byla poškozena. Po obnovení výuky se školní rok protáhl až do poloviny července.
Po roce 1945 pokračovalo utváření jednotného školského systému. Na počátku 50.let byla zavedena povinná výuka ruského jazyka. Na přelomu 70. a 80.let se škola musela vyrovnat s příchodem silných ročníků. Třídy byly přeplněné, počet žáků se pohyboval od 450 do 550. Budova postavená v roce 1902 se dočkala rozsáhlejší rekonstrukce až ve školním roce 1979 / 1980. Zásadní rekonstrukce se školní budova dočkala až na počátku 90. let.
